Další prameny kolem Čadce

Minule jsme se podívali do údolí Vojty, dnes budeme pokračovat do širšího okolí města Čadca.

Bukovské prameny

Další sirný pramen u Čadce najdeme v údolí osady Bukov. Od Vojtovského údolí leží na protilehlé straně města i řeky Kysuce. Údolím protéká i Bukovský potok, na jehož břehu pramen najdeme. Vstup do údolí je poměrně komplikovaný, lepší je se nechat vést navigací nebo sledovat červenou turistickou značku, která vás z centra Čadce zavede na začátek údolí. Bukovské prameny jsou dva. První, ten blíže k Čadci, není na mapách vyznačen, ale jde o silný pramen vyvěrající pod kaplí svaté Anny. Kapli i pramen najdeme hned na začátku údolí po levé straně kousek od místa, kde červená značka údolí opouští. Jde o prostou, nemineralizovanou vodu. Je dozajista skvělá, ale její „sláva" je poněkud překrytá druhým známějším pramenem, zvaným „Bukovský". Nalezneme ho asi o kilometr výše v údolí. Pokud sledujeme místní asfaltovou cestu stále podél potoka, nelze pramen minout. Nalézá se přímo v korytě potoka hned vedle cesty. Vyvěrá zde další „vajcovka", tedy pramen vody se sirovodíkem. Opět jde o velmi vydatný pramen, ke kterému si jezdí pro vodu lidé s kanystry. Neodrazuje je ani silný pach linoucí se celým údolím. Dobře vědí, že z takovéto vody je úplně nejlepší káva na světě. Údajně je i dokonalá pro zadělávání kynutých těst i na jejich vaření. A jistě netřeba opět dodávat, že i k pití je zdravá a vhodná... Z vyvěrající vody sirovodík bohužel rychle mizí vlivem oxidace a mikrobiologických procesů. Vlivem činnosti bakterií zmizí i z dobře uzavřené PET lahve, a tak se doma druhý den už „smradlavkou" moc nepochlubíte. A tedy také u sirovodíku platí nám už tak dobře známé pravidlo - jinde než u pramene vodu v její plné síle neochutnáme a její účinek plně nevyužijeme.

Ochodnický pramen

I další významný sirný pramen leží nedaleko od Čadce. Ochodnica je vesnice, ležící stranou od frekventované státní silnice mezi Čadcou a Žilinou. U Kysuckého Lieskovce odbočíme a přejedeme přes řeku Kysucu na pravý břeh. Projedeme vesnici Ochodnice až na konec, kde u konečné zastávky autobusu najdeme Ochodnický prameň. Hledá se snadno i proto, že místní jsou na něj patřičně hrdí a místo je vzorně označeno i udržováno. Silný pramen s vysokým obsahem sirovodíku se už zdálky hlásí zápachem zkažených vajec a pohled upoutá i charakteristické bílé zbarvení odtokových misek a kanálků. V samotném vývěrové šachtě dokonce vidíme i nádech purpurového zbarvení, které mají na svědomí další sirné bakterie rodu „chromatia". Voda je dokonale pitná, a zážitek neopakovatelný. Zvyknete-li si na charakteristický pach, zjistíte, že voda je vlastně sladká a velmi chutná. To, že je i léčivá, se rozumí samo sebou. Tělu i duchu přináší informace k léčení nejen skeletu a kardiovaskulárního systému, ale pravděpodobně má schopnost léčit i základní podstatu všech živých tkání, kmenové a pohlavní buňky, imunitní systém a snad i vrozené vady a poškozenou DNA. Tahle extrémně silná voda léčí a současně voní dechem podzemí.

Nesluša

Přes kopec ve vedlejším údolí, táhnoucím se od osady Nesluša, najdeme další Vajcovku, označenou „Vajcovka Polany". Opět jde o zajímavou sirovodíkovou vodu. Umístění pramene hluboko v lesích napovídá, že tato voda je určena hlavně zvířatům a osamělým poutníkům, kteří ocení klid Javornických kopců. Místo je velmi vhodné k zamyšlení či meditaci, třeba nad úlohou a významem čichu, který je právě pro mnoho zvířat smyslem nejdůležitějším.
Čich, ale také chuť, jsou smysly velmi živočišné povahy a jsou evolučně starší než zrak a sluch. Ochutnávat můžeme nejen poživatiny, ale třeba i skálu. Čich i chuť jsou smysly chemické, pomocí speciálních buněk na sliznicích vyhodnocujeme přítomnost molekul látek. Čichové a chuťové buňky vysílají signál do mozku, kde vyhodnocujeme vhodnost, příjemnost, případně nebezpečnost daného podnětu. Čich a vylučování pachů jsou tedy nástrojem obousměrné komunikace, který živočichové i rostliny běžně používají. Rostliny a plody vydávají tzv. „vůni" a to je zpráva pro živočichy. Rostliny tím lákají zvířata a oznamují - „ano, mé květy i plody jsou vám k dispozici, opylte mé květy a snězte mé zralé plody a rozneste tím má semena." Zvířata mají komunikaci čichem stále velmi dobře vyvinutou, podle pachu poznají i emoce a vaše úmysly, třeba poznají, když se jich bojíte, nebo když na ně hodláte útočit. Psi poznají i to, že jste nemocní, dokonce umí diagnostikovat a lokalizovat ve vašem těle nemocné místo. Hmyz se téměř výhradně řídí chemickými signály feromonů. Včely i mravenci si pomocí těchto látek předávají i velice složité informace.

Čichem i chutí doslova ochutnáváme svět kolem sebe. Daleko před slovy, pohyby a vizuálními vjemy komunikujeme na úrovni čichu. Neustále z vlastního těla uvolňujeme a vydechujeme tisíce buněk i chemických látek, a naopak při každém nádechu přijímáme molekuly i částice z okolního světa. Čich rozhoduje o sympatiích nebo averzi mezi lidmi, čich ovlivňuje první signální soustavu a tedy jde mimo vědomí a vyšší rozum. Čichové vjemy jsou tím nejsilnějším, co si vybavujeme nejlépe. Když ucítíme kdysi známou vůni, vytanou nám na mysli jasné vzpomínky a asociace. Umíme si chutě a vůně "představit" a dokonce umíme tyto představy přenášet i telepaticky. Zavřete oči a zacpěte si uši v údolí potoka Neslušanky a zkoumejte svět čichem...

Jiří Škaloud