|
Polopravda
Některá místa na naší planetě slouží tomu nejvznešenějšímu cíli - a sice tomu, že svou energií napomáhají našemu zmoudření. Je to často donkichotský boj, který ovšem nelze nikdy vzdát. Chvála přírodě i matce Zemi, že nám taková místa klade do cesty. Energie místa přispěje k našemu poznání a duchovnímu růstu.
Pokud někde v přírodě zažijeme pocit prozření, nebo i jen něco pochopíme, nad něčím se zastydíme, třeba vyřešíme banální hádku, něco si slíbíme, pak je to to nejlepší, co nám přírodní místa mohou dát. Vždyť jaký to je rozdíl! Nikdo nám nic nevysvětluje, nikdo nám nekáže a nenadává, nesnaží se nás ani přesvědčit a zmanipulovat, ani nás nekritizuje. „Sami" na to přijdeme. Hrdě a pyšně zdviháme hlavu, nemusíme nikomu nic vysvětlovat, nikomu se omlouvat, vždyť to bylo „naše" poznání, naše zmoudření! Sami jsme pochopili, že naše předchozí názory na svět byly dětinské, špatné nebo jen nepřesné, či neúplné.
Rozdíl mezi optimistou a pesimistou zná každý. Poloplná sklenice se jeví i jako poloprázdná, záleží, jak to bereme. Pohled a vnímání totožné skutečnosti ovlivňuje naše povaha, stav těla i mysli a duše. U jednoduchých skutečností si to uvědomujeme a většina z nás se snaží dívat na svět optimisticky. Je ale třeba si uvědomit, že stejně tak se dají hodnotit i skutečnosti velice složité. A hlavně ty, o kterých máme jen kusé a zprostředkované informace. Při vyhodnocování takových zpráv se naplno projeví naše povaha. Přestože máme většinou pouze nedostatečné a zkreslené informace, okamžitě „víme", jak to bylo a co to znamená. Naše podvědomí nám okamžitě podsune „řešení", které vyhovuje našemu světonázoru. Naše vidění světa je vždy velmi subjektivní a nikdy nepostihuje celou skutečnost a pravdu. I ty informace, které se nám zdají být jednoznačně negativní, depresivní, tragické a katastrofické, takové nemusí být. Vždy je tedy prostor k tomu, abychom pochybovali o tom, zda náš názor a hodnocení jakékoliv zprávy i tzv. faktů je správné a odpovídá dostatečně tomu, čemu říkáme pravda. To je absolutně důležité zejména dnes, kdy se na nás valí lavina zpráv a informací, z kterých si můžeme vybírat (a vybíráme) jen ty, které nám vyhovují. Ať už jsou to zprávy jakékoliv - vždy v tom množství webů a kanálů najdeme takové informace, které nás utvrzují v našich pravdách a postojích. Moc se neptáme na věrohodnost a zdroje autorů, zabetonováváme se v našem vidění světa do velice rigidní podoby a jen máloco nás znejistí.
Na „spřátelených" webech a fórech se vzájemně podporujeme a tvrdíme si, že je svět takový nebo makový. Těžko se tomu dá ubránit, málokdo pochopí, že jde o všeobecnou masivní manipulaci, demagogii a práci s veřejným míněním každým z nás a u každého z nás. Media, zpravodajské služby, vlády i zájmové skupiny všech typů to pochopily už dávno. Už nejde o jednotlivé zprávy a jejich faktický obsah. Jde o to je podat tak, aby přispěly k manipulaci s vaším názorem, k tomu abyste se přiklonili na tu či onu stranu. A pokud už na té „správné" straně jste, abyste se utvrdili v tom, že je to strana správná.
Stejný fakt se dá zabalit do slov tak, abyste ho vnímali pozitivně nebo opačně. Ne nadarmo a ne náhodou se společnosti všude na světě začínají dělit na dva hlavní proudy. Masivně se tyto metody a principy využívají v politice, ale evidentně zasahují i do dalších oblastí života. Esotericky vzato, za vším stojí dualita našeho pohledu na svět. Dobro a zlo jsou dva světy, které se snažíme oddělit. Potíž je v tom, že poznat a rozlišit jedno od druhého je více než obtížné. Padouch většinou není jen padouchem a dobrodinec dobrodincem. Přesto stále hledáme, volíme, zavrhujeme či podporujeme jednu či druhou stranu. Nechceme žít ve zmatku, chceme jasně znát, kdo je přítel a kdo ne. Voliči nechápavě kroutí hlavou nad tím, že může existovat někdo, kdo volí tu druhou stranu. Vždyť je to tak jasné! Jste snad slepí? Ne, většinou nejsme slepí, jen zaslepení a neochotní přiznat sobě i druhým jejich právo na omyl...
A jak jinak začít, než u sebe. Zkuste připustit, že vaše největší životní jistoty a názory nejsou správné. Zkuste zvládnout nejistotu a pochopení, že absolutní pravdu a mandát ke „správnosti" nemá nikdo kolem vás. Nehledejte konspirace a spiknutí. Hledejte vyšší princip mravní, osobní svobodu v hranicích reálných pravidel a pravdy, které vy skutečně žijete, ne ty, které se vám líbí. Chce to trochu odvahy a filozofický nadhled. Vždy zpytujme naše hodnocení skutečnosti. Co je pravda a co jen předpokládáme? Co si domýšlíme, kam sami sebe zařazujeme. V každém skutku i maličkosti - jsme dobří, nebo špatní? Komu a čemu prospíváme?
Tak tohle v nás umí vyvolat některá přírodní místa. A jiná v nás podporují rozpory, konflikty, názorové rozdíly, polarity. Ptáte se, která jsou která, a jak je poznat? Nooo, musíte hledat, ta pro vás správná místa čekají na správně položenou otázku a nastavenou mysl.  Jiří Škaloud
|
