Iva Danková

ČERNÁ KOČKA

Černá kočka

na cestě si počká

a bude se smát

těm, co z pověr mají doktorát.

Ještě kousek, až se přiblíží,

pocit klidu kolem rozklíží.

Že by byla pomstychtivá?

Ten pocit si neužívá.

Jde dál a chce být stejně milovaná,

jak ta zrzavá, bílá nebo mourovaná.

Na plotech přibité čertovy služebnice,

nárok na život neměly více.

Malé černé čarodějky,

čáry a pikle prý kuly velký.

Že by ty čáry máry

až k dnešku si zachovaly?

Snad jen najít kočičího L.M.Kinga,

aby uctívány byly zas jak Velká sfinga.

VRBA

Vrba

a její kůra hrubá,

pod ní empatii skrývá,

včelky láká zjara jako prvá.

Smutky a žaly,

které se tak těžké zdály,

vyslechne trpělivě a tiše,

pronikne ať na dno duše

a tíhu v ní

rozpustí.

Kořeny zatíná hluboko a pevně,

všechna trápení pohřbí do matky Země.

Pokud máš tajné přání

zastav se za ní,

říkej nahlas co má se stát,

nezapomeň z větvičky uzlík zaplétat .

Když do roka a do dne se to stane,

uzlíky ať nezůstanou vrbě zamotané.

 Prosba až do rákosí proniká,

to přilákalo i vodníka.

Tiše a shovívavě naslouchá,

ta jedna prosí o hocha,

druhá ta má sice druha,

ale chce být samodruhá.

Třetí žádá o peníze

a čtvrtá ať život není žádná svízel.

 Vodník si brumlá pod vousy,

zas někdo osud pokouší.

Léta letí, žádná změna,

jen prosebnic se mění jména.

Snad aspoň jedna najde se,

                                                                přání jí štěstí přinese.