|
Kyselka - bývalé lázně
● Ottův pramen a Mattoniho vodopád ●
Tyto skoro již zapomenuté dary Matky Země nalezneme na okraji Doupovských hor, v chráněném lesnatém a úzkém údolí řeky Ohře. První písemná zmínka o využívání těchto zdejších silných, účinných a léčivých minerálních pramenů pochází z roku 1522! V 17. století byla tzv. Buková kyselka předepisována lékaři k pitné léčbě. Tehdejší majitel panství hrabě H. J. Černín povolil svým poddaným její bezplatné užívání. Vzhledem k jejím velmi pozitivním účinkům na tělesné i psychické zdraví, byla Buková kyselka předurčena i na export. Okolo let 1793 zavádí její distribuci v kameninových lahvích nový majitel panství J. J. Stiebar z Buttenheimu, který nechává v Praze, Vídni a Karlových varech zřídit její první prodejní filiálky. Z této doby pak pochází první trvalé osidlování okolí zdejších pramenů. Důkladné analýzy zdejší kyselky pak provedli karlovarští lázeňští lékaři roku 1798. V roce 1829 kupuje zboží Kyselka baronka Antonie von Neuberg a její muž zde nechává vystavět četné promenády, altánek nad pramenem a první restauraci. Wilhelm von Neuberg se tak stává zakladatelem zdejších lázní. Časem zde pak ještě přibývá lázeňský dům, objekty kolonády a syrovátková léčebna.
Přirozené lesní prostředí v chráněném údolí řeky Ohře, mohutné koruny stromů, příjemná vlhkost bez prachu a větrných proudů, přítomnost úžasných léčivých minerálních pramenů - co víc si člověk může přát. A tak to vše vedlo ke zřízení a vedení efektivních balneo - klimatických lázní. V srpnu 1852 přijíždí z Karlových Varů do Kyselky řecký král Otto I. Na jeho žádost bylo tehdy do Athén odesláno 450 lahví zdejší minerálky a s jeho svolením byl následně hlavní pramen nazván jeho jménem Pramen krále Otty - Ottův pramen. O rok později byla slavnostně otevřena nová kolonáda Ottova pramene. Je postaven i nový lázeňský dům i nová cesta z Karlových Var, což vede ke zvýšení počtu lázeňských hostů. Roku 1867 se stal nájemcem Ottova pramene karlovarský podnikatel a obchodník s minerální vodou Heinrich Kaspar von Mattoni (1830-1910). Císařský rada, jehož rod pocházel ze staré italské rodiny z okolí Milána a jehož českou větev založil v Karlových Varech jeho předek Oktavián Mattoni roku 1697. Z roku 1867 pochází také první písemná zmínka o Kyselce (do roku 1950 Kysibl, Giesshübl-Sauerbrunn), jako o obci ležící necelých deset kilometrů severovýchodně od Karlových Varů. Roku 1868 založil Mattoni plnírnu minerálky do skleněných lahví a začíná je polepovat papírovými etiketami se známým logem. A tak se zdejší minerálka začíná dostávat do celého světa. Ta původní s označením Kőnig Otto Quelle. V letech 1873 pak Mattoni kupuje Ottův pramen i celé kysibilské panství a zahajuje velkorysou výstavbu lázní. V říjnu 1889 je za zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Z peněz utržených za prodeje minerálních vod financoval výstavbu a údržbu lázní ve své milované Kyselce. Za Heinricha Mattoniho zde nastal jejich plný rozvoj. Lázeňská sezóna trvala od 1. května do 30. září. Bylo zde na 12 vycházkových cest. Na nich se nacházelo třicet zastávek v různě členitém terénu. Některé z nich s vyhlídkami na Ohři a lázně. Byl zbudován a vytvořen vodoléčebný ústav, včetně inhalačního pavilonu. Na konci 19. století byla na řece postavena elektrárna. Nechyběla ani meteorologická stanice s barometrem, či koncertní a divadelní sál. Svah pod pramenem byl romanticky upraven, vznikly zde kaskády vodopádů a jezírek. Do skály byla vytesána jeskyně (grota) s kamenným sloupem. V její zadní části padá pramen do kamenného poháru a odtud samospádem vodní soustavou - Mattoniho vodopádem až do jezírka u Lázeňské restaurace. Jeskyni a její vchod střeží Neptun s trojzubcem a ležící lev. Pramen u jezírka zase střežila plastika skřítka. Při cestě nahoru u odpočinkového místa byla zřízena ještě jedna otevřená drobná grota. Na světové výstavě v Paříži získává Mattoniho kyselka cenu Grand prix. V té době už bylo vyvezeno na 9 milionů lahví minerální vody. Kolem roku 1900 nabízí zdejší lázně klientům a pacientům kromě minerální vodoléčby, koupelí a pitných programů také cvičební terapii, elektroléčbu, masáže, gymnastiku, nebo vdechování teplé páry přes prosycené výtažky z jehličí. K dispozici jsou i rašelinové zábaly a koupele, včetně pohybové kůry. Léčily se zde nemoci trávícího traktu, žaludek, chronické nemoci střev, choroby dýchací, bronchitida, astma, katary průdušek a plic, nemoci srdeční a krevního oběhu, chudokrevnost, revmatismus, cukrovka, dna, ledviny, nervové i ženské nemoci a alkoholismus. Taková velká lázeňská multifunkční nemocnice s poliklinikou a pohotovostí v jednom. Zřizovatel - Matka Země a její dcera Příroda. V létech 1902-1909 Mattoni ještě financuje rozsáhlou modernizaci na všech kysibelských zřídlech a v následném roce 1910 umírá.
Úpadek lázní zahájily obě světové války. Po roce 1945 byl podnik zestátněn a začal se postupně znovu dávat do pořádku. Již v roce 1947 nabyla zřídla i lázně opět svoji světovou pověst. Roku 1960 zde vznikla dětská léčebna a následně Kyselka fungovala jako preventivní léčebné zařízení pro děti a mládež ze severozápadních Čech. 1.1.1992 rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví byla Dětská léčebna uzavřena a následně Fondem národního majetku neúspěšně zprivatizována. Bývalé lázně od té doby několikrát změnily majitele a dosud chátrají a procházejí devastací. Chátrají lázeňské památky i obec, a ta hrstka nadšenců a hrstka peněz to asi nezachrání. Dá se hovořit o havarijním stavu a o krádežích ani nemluvě. A to mluvíme o kulturním dědictví ČR. A je to až k pláči, že v obci se dnes nachází hlavní stáčírna minerální vody ziskové společnosti - firmy Mattoni.
„Umět z krajiny brát, ale umět jí i vracet". Na to Heinrich Mattoni jistě nezapomínal, na rozdíl od nás. A je to skoro jako vždy. Na začátku krásná idea a myšlenka, udržovaná dokud zakladatel žije. A pak se to nějak zvrtne. Místo vyváženosti a harmonie, spolupráce člověka a přírody, přichází kořistění nebo nezájem. Nejsme od krajiny odtrženi, ale přesně naopak, bytostně s ní spjati. A tak si neřežme větev sami pod sebou a učme se vzájemnému vztahu.
Posíláme díky všem, kteří zde o záchranu tohoto unikátu usilují a nezištně pomáhají. A taky doufáme, že to snad dobře dopadne. Samotné vodě a pramenům to zatím nevadí, je tady a snad stále bude a místní i ti z okolí na to nezapomněli. Každou chvíli zde někdo zastaví a zajde si pro zdejší léčivou minerálku a je jedno jak jí říkáme. Jindřichův pramen je tak trochu v postranní zájmů a místo vypadá, jak když jdete k někomu domů. Nenechte se však mýlit, i on má co vyprávět. A nezapomeňme, jak správně pít z pramenů: nejlépe pokleknout a vodu do dlaní, než pít z láhve nebo hrnečku. Možná pak uslyšíte píseň o zdraví, o novém impulsu do života či o propojení, nejenom tom fyzickém, ale i o tom duchovním. Vědomí je jen jedno a všichni ho máme.
Zářící podzim.
Petr a Vlaďka
|
