|
Slavkovský les ● Čedičové varhany u Hlinek ● Karlovarská vrchovina se dělí na dva větší geomorfologické celky, Tepelskou vrchovinu a Slavkovský les. Ten byl do roku 1945 nazýván Císařský les, nebo také Kaiserwald. Jeho rozloha činí 640 km2, nejvyšší horou je Lesný (983 m. n. m.). Slavkovský les ve své geologické historii prodělal velmi bouřlivý vývoj, a přesto je poměrně málo členitý. V období prvohor, při hercynském vrásnění, díky hlubinné magmatické činnosti došlo ke vzniku karlovarského plutonu. Zhruba před 290-330 milióny let proniklo žhavé magma ve dvou hlavních etapách do starších přeměněných hornin a ty v místě kontaktu opět přeměnilo. Zároveň došlo k překrytí starších tmavých hornin bazického složení z doby kadomského vrásnění. Tento úžasný geologický útvar nazývají odborníci mariánskolázeňským metabazickým komplexem. Ten vychází na povrch hlavně v místech oblasti mezi Bečovem nad Teplou, Mariánskými Lázněmi a obcí Prameny. Alpinské vrásnění v období třetihor pak vytvořilo nový systém zlomů a další rozlámání pohoří na bloky. Tuto činnost doprovázela další vulkanická aktivita a došlo k řadě jednotlivých čedičových výlevů. Hlavními horninami podloží je zde žula, amfibolit a hadec. Hadcové výchozy - skalky přitahují pozornost geologů i botaniků. Těžil se zde cín, stříbro, železná ruda, nebo rudy wolframu, žula i hadec. Po druhé světové válce zde začala také intenzivní těžba uranu, která byla ukončena v polovině 60. let. Horní Slavkov dnes patří k nejvíce poddolovaným městům v naší zemi. Živcová surovina se tu povrchově těží dodnes.
Známými a charakteristickými projevy postvulkanické činnosti jsou výskyty minerálních pramenů. Fenoménem Slavkovského lesa je nespočet vývěrů termálních i studených minerálních pramenů, s různým složením i koncentrací léčivých látek a stopových prvků. Najdeme jich zde přes tisíc, těch neznámých, známých i těch slavných (Magnesia). Množství pramenů vedlo ke zřízení světově proslulých Mariánských Lázní, samozřejmě i Karlových Varů, Františkových Lázní, Lázní Kynžvart, nebo bývalých lázní v Pramenech. Najdeme zde prameniště řeky Teplé, či řeky Střely. Ale o vodách Slavkovského lesa až zase někdy příště. Dnes se vydáme k jinému unikátu této překrásné přírodní oblasti.
Obec Hlinky se nachází necelých 5 km severozápadně od Bečova nad Teplou. V lokalitě obce je naším cílem Přírodní památka Čedičové varhany u Hlinek (755-770 m n. m.) o rozloze 0,69ha. Jedná se o zaniklou třetihorní sopku, starou přibližně 22 milionů let. Sloupcovitá odlišnost je výsledkem smršťování a chladnutí lávy. Když láva tuhne a chladne tak při smršťování vytváří z horniny nazývané „olivinický nefelinit" kamenné sloupce, které se postupně skládají jeden vedle druhého ve směru, kterým láva tuhne, tedy kolmo k povrchu jejího výlevu. Za specifických podmínek pak do těchto tvarů a podoby pěti a šestibokých sloupů, tzv. kamenných varhan. Tato klasická ukázka sloupcovité odlišnosti je v regionu Slavkovského lesa ojedinělá a unikátní, a ne tak známá jako třeba Čertovy varhany (597 m) na Panské skále, nebo ty na Zlatém vrchu (657 m). K nejkrásnějším u nás pak patří ty Rotavské (643 m). (viz někdy příště) I v Hlinkách se chovejme ohleduplně a tiše, nejen proto, že zde roste třeba zimolez černý, lýkovec jedovatý nebo orlíček obecný a žije krkavec velký (Corvus corax) a třeba i ořešník kropenatý, ale i zmije obecná. Ale i proto, že ve vnitřním klidu zde můžete slyšet lávu na nástroje stále hrát a vidět malé zemské ohnivé draky si s ní hrát. Místní čedičové sloupy byly objeveny při těžbě v bývalém lomu a za přírodní památku byly vyhlášeny v roce 1997.
A že má toto místo svoji sílu i auru, o tom se musíte přijet přesvědčit už sami. A nezapomeňte před vkročením nejdříve pozdravit zdejší obyvatele i dračí rodinu. Klidné a radostné dny. Petr a Vlaďka
|
