|
Iva Danková Klíče
Klíč notový
on to ví,
zda housle nebo basy
z nástrojů zahalasí.
Klíč na pěti linkách
a noty za ním ve skupinách.
Kdo nemá klíč šifrovací,
ať obrací jak obrací
všechna písmena,
každá snaha je ztracena.
Pokud rostliny jen zběžně znáš
a strach máš,
že nepravou snad natrháš,
já, klíč k určování rostlin,
obavy tě zprostím.
Být doma, být v bezpečí,
snad nic nepředčí.
Zůstaneš však za dveřmi
a můžeš jen láteřit, věř mi,
když nemáš ke dveřím klíč,
jistota je pryč.
A co je klíčem k životu? Toť otázka klíčová...
Láska, která život zachová.
Řeka
Řeka,
do moře vtéká,
už přiblížila se k ústí
a než všechnu vodu vpustí,
rozhlédne se po obzoru:
"Měla bych se mít na pozoru,
té vody je tam víc než dost,
přijdu o svoji osobnost!
Strachy se krčí každá kapka,
kdyby tak byla velká zátka!
Zpomalím a rozliji se do strany,
aspoň ještě jedno svítání.
Pár chvil, pár vzpomínek,
kde zrodil se můj pramínek.
Hory, doly, města a vesnice,
pole a na nich se vlní pšenice.
Zdá se, že teď je konec všeho,
tak tedy vzhůru do neznámého.
Jiná chuť a jiné vůně, už si zvykám,
ani trochu se nezalykám.
Zbytečně bylo tohle hoře,
nejsem už řeka, jsem teď moře."
|
