|
Hadí vrch
Hadích vrchů je v Česku celá řada, dnes zamíříme do České Kanady, do bývalého hraničního pásma u Starého města pod Landštejnem. Hadí vrch s nejvyšším vrcholem Výhon je přírodní rezervace nevelkého rozsahu, ale výjimečná svou krásou. Musíme si jí ale zasloužit. Dostat se sem dá pouze pěšky po neznačených cestách přes pastviny soukromé přírodní rezervace Rajchéřov - Walden. V okolí cesty se pasou stáda výhrůžně se tvářícího skotu a bizonů. Od běžné lesní cesty jsou pastviny odděleny vysokým plotem a bránami. Průchod je na vlastní nebezpečí. Od nejbližšího parkovacího místa u silnice u Veclova je to sem asi pět kilometrů. Cyklisté si mohou cestu zkrátit odbočkou z cyklotrasy 1007 jízdou po lesní cestě až k bráně. Odtud už je možné jít podle pravidel rezervace pouze pěšky. Celé území bylo součástí „železné opony" a dlouhá léta sem nikdo nesměl. I dnes jde o liduprázdné území mezi pastvinami a loukami, které nabízí dokonalé kouzlo a esenci České Kanady.
Dnešní podoba Hadího vrchu je výsledkem zarůstání bývalých pastvin, které byly po 2. světové válce opuštěny. Přírodní rezervaci se snaží „revitalizovat" Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jedná se o bývalou balvanitou pastvinu s významnými porosty jalovce obecného a s vyvinutými vřesovištními společenstvy. Aby lokalita úplně nezarostla, probíhá tady řízené odstraňování náletových dřevin a v části území i pastva koz a ovcí. Lokalita je nádhernou přírodní skalnatou strání v poměrně velké nadmořské výšce (647 m n.m.). Celý kopec je přeplněn množstvím žulových balvanů, místy tvořícími až „kamenné moře". Mezi kameny se uchytila a roste řada vzácných rostlin a společenství. Zejména v době, kdy se vřes zbarví dočervena, nebo kvete, nebo když se urodí borůvky, je stráň doslova kouzelnou zahrádkou. Kromě vřesu, jalovců a borůvčí tady najdeme i řadu druhů kvetoucích bylin, mechů a lišejníků i dřevin. Ve vlhkých severních partiích zase rašeliništní společenství kyselých zamokřených luk a pastvin. Jak napovídá wikipedie je Hadí vrch jedinou lokalitou v České republice, kde najdeme drobného motýla pernatušku vřesovištní (Oxyptilus ericetorum) a také bedlobytku (Cordyla brevicornis) a mouchu (Lispocephala alma), jejíž výskyt byl zde v Čechách potvrzen.
Ale ani ti, co neznají bedlobytku, pernatušku a ostýchavou mouchu, nemusí litovat návštěvy. Na vrcholu najdeme několik mrazových srubů skalních výchozů, které jsou tak fotogenické, že se dostaly až do jedné televizní „přestávkové" znělky. Na plochém vrcholu nejvyšší skály najdeme i velmi silné a hodnotné energetické místo. Vždy, když ho v televizi vidím, vzpomenu si na nádherné chvíle strávené v tomto liduprázdném místě. Turisté sem moc nechodí, a tak je tady lidské energie pomálu, přestože svahem rezervace vede nádherný klikatící se chodníček. Držím se stezky, a snažím se šlapat pouze na holé kameny, abychom nějakou tu bedlobytku nevyplašil a ochranáře nenaštval... Nejkratší přístup k vrcholku je z východní strany kopce od posledního kříže novodobě zřízené křížové cesty. Dostat se na vrcholovou plochou skálu nevyžaduje žádné horolezecké schopnosti. Je snadno přístupná a nabízí dokonalé spočinutí k meditaci. Jako na mnoha dalších místech lze s překvapením konstatovat, že skála netlačí, a po slunečním dni krásně hřeje do zad. Jako námět k zamyšlení či meditaci se nabízí to, co vás tady obklopuje a co je damoklovým mečem celé součastné ochrany přírody. Veřejná nebo soukromá snaha o ochranu přírody a krajiny jdoucí proti lidským sídlům a plánům, ale i zemědělské činnosti. Ale nutně i proti přirozenému vývoji krajiny, která už dávno není přirozená... Kde leží hranice mezi nutným omezením a svobodou pro člověka, ale i pro Přírodu, dceru matky Země? Lidské štěstí a krása jako kriterium prospěšnosti? Udržování stavů nebo zásahy do evoluce? Kaleidoskop detailů ukazuje celek jen ve správném měřítku nadhledu...
Jiří Škaloud
|
