Pálavské písně Putujících   (1.část)

Pět ódy na krásu Pálavy znamená přidat se k mnohohlasému chóru. Zejména na jaře, kdy stráně rozkvetou a vše je ještě před nastupujícím horkem léta šťavnaté a zelené, je Pálava doslova kouzelná a nutící do zpěvu. Zkusme si tedy přidat k čarovné písni pár méně známých tónů.

Disharmonicky v harmonii zdejší krajiny zní snad jen obrovské plochy Novomlýnských nádrží, které nenávratně poničily lužní lesy kroutící se Dyje. Přidaly sice zrcadlo pálavským kopcům, ale vzaly jim krajku z meandrů, luk a skloněných starých vrb.

Vysoká zahrada
Hodně nenápadným místem na úpatí Pavlovských vrchů, které nás přivítá při příjezdu do Dolních Dunajovic směrem přes hráz od Strachotína a Hustopečí, je bývalé staroslovanské či dokonce velkomoravské hradiště Vysoká zahrada. Nenápadné je proto, že dnes leží níž, než je hladina vzdutí střední Novomlýnské nádrže a plocha hradiště je oddělena od vody jen umělými hrázemi. Hradiště najdeme utopené po levé straně silnice za hrází a stavidly, ještě před mostem přes původní Dyji. Za mostem je parkoviště, odkud se na hradiště vrátíme. Z jižní strany bylo a je hradiště chráněno původním tokem Dyje, a je tedy dnes vlastně na jakémsi ostrově. Obklopení hradiště vodou mu dává velmi slušné ochrany a současně i konzervuje jeho velmi kvalitní krajinné energie, přestože okolí je nenávratně poničené vodním dílem. Ke kvalitě místa rozhodně a významně přispívají i zdejší stromy - staré duby, topoly a jilmy.  Přejdeme most a rázem jsme v jiné zemi. V cípku zbytku lužní krajiny, kde hluk ze silnice a osady se stává nepodstatným a naopak zpěv ptáků, či šumění deště jsou důležitější a hlasitější. Silná krajinná energetická místa se často jeví jako barevnější a pitoresknější, než ta obyčejná. Ovlivňují naše zrakové nervy a vjemy. A zjevně to funguje i na ostatní smysly. Sluch slyší něco jiného než jinde, kameny netlačí a hřejí, stromy ukazují své tváře... Silná energetická místa jsou určitě lepší než nějaký drogový „trip", i když návykové jsou taky.   

Zemní valy dávného hradiště jsou velmi zřetelné na straně k dnešním nádržím. Před valem, původně doplněným kamenným obložením i kůlovou hradbou, byl asi i příkop s vodou. Přehradní jezero tady samozřejmě nebylo a důkladná hradba zabraňovala snadnému přístupu ze severu od Strachotína. Údolí bylo asi hodně zamokřené, přesto tam byly usedlosti, a dokonce v době třicetileté války tady proběhla tzv. bitva u Dolních Věstonic. Na jižní straně hradiště, směrem k toku původní Dyje, byly valy nižší, ochranu doplnila samotná řeka. Podle archeologických vykopávek fungovalo hradiště zvané Strachotíngrad  hlavně v 11. a 12. století, ale našly se tady i pozůstatky z doby Velkomoravské říše a vykopávky potvrdily přítomnost sídliště lovců mamutů ze starší doby kamenné. Jedná se o významné archeologické naleziště, chráněné jako kulturní památka. Na ploše hradiště najdeme pozůstatky základů románského kostelíka snad z 11. století. Základy kostela jsou jedním ze silových bodů hradiště. Druhým místem, stojícím za zastavení, pozdravení a zamyšlení je vrchol zachovalého valu na severozápadní straně. Jeho dávná vojenská funkce tím zásadním není, ale zde přítomné stromy ano. Val stráží řada starých dubů, chráněných jako přírodní památka. Můžete si vybrat ten, který je tím vaším „pravým", posadit se pod něj a povyprávět si. Před vámi leží plocha hradiště a se zavřenýma očima můžete sledovat jeho obyvatele v době života hradiště. A možná kolem projde i nějaký ten mamut a zadusá srstnatý nosorožec. Stromy, ač starobylé, je sice nepamatují, ale prostor a ochranu pro takové vhledy poskytnou.

Když zdvihnete oči, uvidíte před sebou lákající kopce samotné Pálavy se zříceninou hradu Děvičky. My ale ještě odoláme lákání a podíváme se na další místo v „podhůří".

Velká Slunečná
Západně od Pálavy se táhne pásmo Dunajovických kopců. Nejsnadnější přístup je právě z Dolních Dunajovic. Kopce jsou kompletně odlesněné a téměř celé je pokrývají vinice a staré sady. To jim ale na kráse rozhodně neubírá, spíš naopak. Část ploch je chráněna jako Národní přírodní památka Dunajovické kopce. Místní obyvatelé v místech starých alejí a zaniklých sadů vysazují velké množství nových ovocných stromů starých odrůd. Dá se očekávat, že kopce se časem stanou ještě zajímavější. Nejvyšším vrchem je Velká Slunečná, uměle přetvořený terasovitý kopec, připomínající stupňovitou pyramidu, původně uzpůsobený pro pěstování vinné révy. Dnes je kopec holý a je porostlý stepními teplomilnými společenstvími rostlin. Dominuje mezi nimi nejrozsáhlejší populace teplomilného katránu tatarského ve střední Evropě. Katrán je nezaměnitelný český „stepní běžec". Po zaschnutí se jeho květenství odlomí a s větrem se kutálí do kraje. Rozšiřuje tak svá semena. Najdeme tady i řadu dalších vzácných i krásných rostlin. Z vrcholu „Sluneční pyramidy" je pak asi nejlepší pohled na pás Pálavy. Ale kopec nepřitahuje citlivé návštěvníky pouze výhledy a flórou. Jde o kvalitní sluneční svatyni se zajímavou energií. Ale k vrcholu by neměla vést přímá cesta. Žádoucí a vhodné je si ji prodloužit přes vedlejší kopeček, důstojně zvaný Růžovou horou. Na jeho vrcholu najdeme energeticky silné místo. Roste tam starý topol s nádhernou ženskou energií. Jde o zdaleka největší strom na celých vrších a minout se asi nedá. Povedlo se nám sem dorazit za májového večera, se sluncem zapadajícím pod mraky, s bouřkou a duhou klenoucí se nad Děvínem. V jarním pučení, pulzování a květu rostlin, uprostřed dokonalé energie vinohradů, plných spolupráce člověka a vědoucích starých rostlin vinné révy. Víc magické už to ani být nemohlo. Před námi leží nejen „chrám Slunce" - sluneční pyramida, ale i samotná Pálava s podstavou člověčích sídel. Pohled odtud dává světu barvu růžových brýlí, snad proto Růžová hora :-). Odtud je jasné, že svět je stále krásný, plný života a hlavně naděje. Optimismus, který zde můžeme čerpat bez omezení, nás vede ke smíchu a radosti, ke štěstí a lásce k lidem i naší krásné zemi a dlouhodobé víře, že vše je tak, jak má být. Kéž nám to vydrží!

Jiří Škaloud  

(pokračování)