Kamenná u Tasova

● Člověk tvaruje kámen - kámen člověka ●

Nemalý geomorfologický celek, tvořící oblouk na pomezí jižních Čech, Vysočiny a jižní Moravy, se nazývá Křižanovská vrchovina. Rozprostírá se od hranice s Rakouskem po Žďár nad Sázavou, o rozloze 2 722 km2. Nejvyšším vrcholem je potom Harusův kopec (743 m. n. m.). Zdejší krajina je překrásná, rozmanitá, plná kamenů a skvostné žuly. Hlubokými údolími tudy protékají řeky Jihlava a Oslava. Obec Kamenná (Kamenitz) se nachází uprostřed pomyslného trojúhelníku Velké Meziříčí - Třebíč - Náměšť nad Oslavou. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Vydejme se tedy do okolí obce po stopách starých i novodobých kameníků i za laskavou a sdílnou zdejší žulou, jenž pro svou kvalitu byla velmi vyhledávaným materiálem. A ty dodnes zachované balvany opravdu stojí za to.  Všechna místa najdeme kolem obce a jsou označeny v mapách.

Sine sole nihil sum

Sluneční hodiny jsou vytesané do žulového balvanu a dříve sloužily zdejším kameníkům k přibližnému určení času při lámání kamene ve zdejších lesích. Důležité je, aby kámen byl plochý a rovný na dostatečně osvětleném místě. Potom stačí vzít jednoduchý gnómón (dřevěnou tyčku) a umístit ho do středového otvoru. Pak můžeme pomocí stínu sledovat polohu slunce na nebeské sféře. V kruhu na kameni se nachází dvě rysky. Jedna zobrazovala poledne, čas oběda a druhá zhruba čtvrtou odpolední, kdy kameníkům končila náročná šichta. Středová dírka slouží pro zastrčení klacíku. Pro přesné měření času by měl být zastrčen přesně k severu v úhlu zeměpisné šířky, a možná tomu tak i bylo, kdo ví, jací byli kameníci hodináři. Hodiny samozřejmě fungují stále, ale jako vždy s heslem „Sine sole nihil sum" (Bez slunce nejsem nic). Význam hesla zdůrazňují okolní stromy, které hodiny pomalu obkličují.

Kolomazné kameny se dříve používaly k výrobě kolomazi, která se využívala k mazání všeho možného, hlavně dřevěných náprav vozů. Jedná se o ploché kamenné mísy s průměrem 1-2 metry, tesané do trychtýře s malým otvorem uprostřed, kudy kolomaz vytékala do prostoru pod kamenem do připravené nádoby. Jednalo se o směs dehtu vzniklou nedokonalým spalováním smolných borovicových polen a pařezů s přidáním nějakého tuku, často z uhynulých zvířat. Pálení pak probíhalo na takto upravených žulových kamenech, které svou studenou masou napomáhaly kondenzaci. Vše se utěsnilo a nechalo doutnat. Příměs grafitu z dřevěného uhlí významně přispívala k mazacímu účinku. Protože tento proces nebyl nikterak vonný, najdeme kolomazné mísy často na odlehlých místech v lesích. Také se předpokládá, že se touto činností přivydělávali pasáci koz a krav. Po nástupu zpracování ropy a petroleje a výroby syntetických maziv pak bylo zapotřebí již kvalitnějších mazadel, a tak pálení kolomazi postupně skončilo. Kolomazné kameny však ve zdejších lesích zůstaly.

Čertův kámen, jak jinak v době urputného křesťanství nazvat silný a energeticky aktivní kámen, aby lid pověrčivý od těchto míst byl odrazen. Tento princip už z christianizace obecně známe. Jedná se o krásný, středně velký kamenný žulový žok plný laskavosti a sdílení. Takový malý dráček, na kterém si z jeho svolením můžete zalétat a na chvíli se zbavit pozemských strastí a zapomenout na to co není důležité. Jen tak se radovat z prostého bytí a krás nejen zdejší krajiny, ale i ze zdánlivě obyčejného života. Návratu se bát nemusíte, dráček zná dobře svoji ranvej. Tak stačí se mu jen odevzdat. Radostné a hrající si děti země za letenku platit nemusí.

Kamenná Hlava, nebo křišťálová lebka, či Velikonoční ostrov v čistém moři. Tak by se dal nazvat další až neskutečný kamenný útvar, ze kterého nám spadne brada. A až si zklidníme adrenalin, pozdravíme a ztišíme z té úchvatnosti, můžeme si s hlavou popovídat. Je napojená na prastarou knihovnu Země a lidstva, ve všech etapách její i naší evoluce. Nese záznamy a informace, ze kterých se nám může i ta naše zatočit. Tak važme, co chceme a nechceme vědět a zda to pak uneseme. Ostrov je plný klidu, ticha, nadhledu a vůbec se odtud nechce plavat dál do mumraje. Zásoby jsme ale doplnili, tak není jiného zbytí. Tuto cestu jsme si vybrali sami.

Zdejší krajina nabízí mnohé pro nás všechny, turisty i geomanty. Stranou nezůstávají ani tvořivé ruce dnešních řemeslníků, kameníků a kovářů. A tak zde můžeme najít kámen Jarní rovnodennosti, Letního slunovratu, Podzimní rovnodennosti i Zimního slunovratu. Otázkou jenom je, zda se kamenů někdo na tyto kované ozdoby ptal, a jak se jim to a nám vlastně líbí. Putování po zdejším okolí nabízí mnoho jiných nepojmenovaných přírodních žulových útvarů. Těch jasně z dáli viditelných i těch nenápadně či nápadně skrytých, jako třeba Čertovu ruku.

Slunovrat je tady. Krásné letní putování. Radujme se, užívejme. Buďme tolerantní.

Petr a Vlaďka.