|
Island
Jestli chcete pocítit sílu matky Země, syrovou a nepřehlédnutelnou, vydejte se na Island. Všechny živly se tu projevují ve velkých protikladech. Velmi intenzivně, ale i tiše a pokojně.
Země se ukazuje jako tolerantní a nechá nás nahlédnout kousek pod spodničku, pod svojí zvrásněnou kůru. V prohlubinách a kráterech se pochlubí černou nebo rezavou barvou. Pak se ale dohodne s ohněm, že klidu bylo dost. Ten pak předvede svoje představení. Krásné i strašlivé.
Pak je tu voda. Voda ledová, teplá i horká. Klidná i divoká. Ve všech skupenstvích. Ledem a sněhem pocukrované hory. Všude je jí dost. I té, co se noří ze země nebo té, co padá z oblaků. Spousty jiných řek by závidělo, jakou tu mají ty islandské svobodu. Žádné zpevněné břehy, žádná regulace. Tam, kde najdou slabší koutek země, pustí se do práce, pomalu a vytrvale. Koryta se malebně kroutí, modelují krásná umělecká díla. A pak se ale najednou plnou silou pustí dolů ze skály. Jako by říkaly " Jen nás nepodceňujte " umíme to i takhle.
Vítr fouká neustále, mění se jen intenzita. Mnoho stromů tu neroste, takže mu nic nebrání rozvinout občas svoji sílu naplno. A že mu to na ostrovní zemi jde.
Zdálo by se, že na Islandu musí probíhat boj živlů. Kdo z koho. Ale ten pocit jsem tam neměla. Zdálo se mi, že se navzájem respektují a váží si jeden druhého.
Určitě tomu napomáhají i skryté přírodní bytosti, skřítkové, víly, elfové a trollové. Islanďané jím říkají Huldufólk. Nedají na ně dopustit a senzitivní lidé s nimi denně komunikují. V některých lokalitách se vyskytují četněji. Pokud se lidé pokusí jejich místa narušit, zlobí se a protestují. To se stávalo třeba i při výstavbě dálnice. Stroje přestávaly pracovat nebo se uvolňovaly a padaly kusy skal. Poté co byla s Huldufólk uzavřena dohoda a silnice byla odkloněna, stavba v poklidu pokračovala. Dokonce vznikají mapy osídlení skrytými bytostmi, aby lidé mohli tato místa respektovat.
Zvláštní postavení mezi těmito bytostmi mají skřítci Yule Lads.
(Yule byl vikingský název pro zimní slunovrat) Pro tyto skřítky je významný čas vánoční. Zjevují se postupně od 12. prosince, a po velké nadílce 24. 12. zase postupně do 6. ledna odcházejí. Kromě jejich obřích rodičů patří do skřítkovské rodiny i velká černá kočka. To, že oslava Vánoc nese v sobě velkou pohanskou stopu, je zjevné.
V poslední době moderní verze pohanství znovu získává na Islandu popularitu. Novopohanské sdružení Ásatrúarfélag propaguje víru v severské bohy, hlásí se k vikingským mýtům a pověstem. Dokonce se pustilo do budování obrovské svatyně, kde budou a částečně již probíhají pohanské obřady.
Pak jsou tu ještě další bytosti, ke kterým mají Islanďané velkou úctu. Tentokrát jsou viditelné, a to téměř na každém kroku. Je jich mnohonásobně více než obyvatel. Jsou to koně. Islandský pony patří k nejstarším čistokrevným koním na světě. Na ostrov není povolen dovoz koní, a pokud nějaký odcestuje z Islandu, již se nesmí vrátit. Islanďanům pomáhají v práci v těžko přístupných terénech, ale také slouží ke sportu a různým soutěžím. Nejsou uzavíráni do stájí. Žijí téměř volně, na sice oplocených, ale obrovských pastvinách.
O ty není na Islandu nouze, neboť Vikingové zde vykáceli 97% lesů a sopečná činnost se k této zkáze přidala. V současné době vláda pojala ambiciózní program Island znovu zalesnit. Stromy sázejí velmi blízko sebe, asi aby společně dokázaly čelit islandskému počasí. Zdá se, jakoby stromy spolu tančily ploužák ve velmi těsném objetí.
Na Islandu samozřejmě žijí i lidé. Jsou uzavření, jako seveřané většinou, takže proniknout k nim je těžké. Ovšem, co mohu říci, že jsou velmi hrdí na svou vlast.
17. června slaví státní svátek. Velké davy se účastní této slavnosti. Ať už projevu nebo oficiálního průvodu (mimochodem nechyběl ani elf). Odpoledne bylo vidět, jak Islanďané v tradičních krojích lákají kolemjdoucí, aby se připojili k jejich tanci. Všichni radostně s úsměvem.
Na Islandu je mnoho krásných přírodních lokalit, o kterých by se dalo psát. Ale to podstatné pro mne byla energie, kterou vtiskl ostrov do všeho živého i neživého, viditelného i neviditelného. Je to i hrdost, respekt, tolerance, součinnost a také laskavost. Tohle všechno bylo cítit na každém kroku.
Island jsem opustila, ale on mne ne.
Iva
|
|
|
