|
Mariánské lázně - I. část (místo a město)
● Tepelská vrchovina ●
Druhé naše největší lázeňské město a nejmladší v západočeském trojúhelníku leží v malebném údolí jižně od Slavkovského lesa v Tepelské vrchovině. Parkem v centru lázní protéká Úšovický potok, z východních svahů přitéká potok Pstruží. Mariánské lázně (578 m n. m.) Marienbad, za dávných časů bylo místo plné bažin, obklopeno neprostupnými lesy. V dnešní době vyvěrá v širším okolí lázní na sto minerálních pramenů. Převážně se jedná o tzv. studené železnaté kyselky s různým chemickým složením a s obsahem minerálních solí a oxidu uhličitého. Ve městě samotném se nachází něco okolo 40 pramenů (vrtů). Zachyceno a při balneoterapii je dnes využíváno celkem 53 pramenů. K pitným kůrám se pak v lázeňství používá šest hlavních pramenů.
Prvními známými lazebníky zde byli premonstrátští mniši z kláštera v Teplé. Ten byl ve stejnojmenné osadě založen roku 1197 šlechticem Hroznatou (později blahoslaveným). Zdejší řeholníci jako první písemně zaznamenali ve svých lesích „slaný pramen". Nějakou dobu zde odpařováním získávali i sůl, která byla později úspěšně prodávána coby projímadlo. Časem zde mniši postavili první lázeňskou vanu, upravili přístupovou cestu a vyčistili další prameny. První pokusy o založení lázní se však vinou nedůvěry místních nezdařily. Počátkem 17. století byly zdejší prameny stáčeny do sudů a rozváženy ke koupelím i do okolních klášterů v Plasích, Kladrubech, či v Chotěšově. Byly označovány jako „tepelské kyselky". Minerální vody byly řádně analyzovány až za vlády Marie Terezie (1717-1780), kdy se poprvé objevuje i název Marienbad. O vznik lázní se významně zasloužil až roku 1779 doktor a klášterní lékař Johann Josef Nehr, který na opatovi a několika dalších řeholnících vyzkoušel pitnou kůru s léčebným účinkem. Povolení ke stavbě první lázeňské budovy získal klášter teprve v roce 1786. Název Marienbad vzniká podle pramene, u kterého byla budova postavena. Ten se dříve díky silnému zápachu nazýval Smradlavý. Svůj nový název získává podle Mariánského obrazu, který zde zavěsil voják, jako poděkování za vyléčení svých zranění. Mariin pramen, který dal název městu je dnes ve skutečnosti velmi nebezpečný suchý vývěr oxidu uhličitého, tzv. mofeta. Nachází se v objektu hotelu Maria Spa a není přístupný. O další rozvoj se pak zasluhuje tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger (1779-1860), jenž započal s další výstavbou lázeňských domů a pavilonů. V roce 1812 byl Marienbad vyčleněn jako samostatná obec. Na začátku 19. století se začaly mariánskolázeňské kyselky stáčet do kameninových džbánků s oušky o objemu od 20 do 35 uncí (1 unce = cca 30ml) a exportovat. Do Německa (Výmaru), Prahy nebo Vídně. Kolem roku 1845 činil roční export na 600 tisíc kusů džbánků. Ty byly po roce 1872 nahrazeny tmavými lahvemi z hyalitového skla. V rámci slavných lázeňských měst Evropy se Mariánské Lázně v roce 2021 dostaly na seznam Světového dědictví UNESCO.
K šesti hlavním zdejším kyselkám patří Ferdinandův pramen, Ambrožův pramen (ty jsou vlastně tři), Lesní pramen (ten mimo jiné obsahuje jód a je vhodný i pro inhalaci), Křížový pramen, Karolinin pramen a Rudolfův pramen. Jejich přírodní širokospektrální léčivé účinky a různá složení byly jistě známy našim předkům dávno před založením lázní. Najdeme zde i mnohé jiné, ať už přístupné, nebo ty provizorní, či nepřístupné. Znalci si na své jistě přijdou i u pramene Edvarda VII. - pramene Augustin, nebo u Antoníčkova, Prelátova nebo Pirátova pramene. Každá ta kyselka je luxusní, originální, ale ten správný mix a množství, to už je jen na vaší intuici. Země tady lidem náruč opravdu vroucně a vřele otevřela. Ale to věděli všichni ti slavní, co zdejší inspirativní ráj pro ducha i tělo navštívili. Ať už to byl J. W. Goethe, T. A. Edison, M. Twain, R. Wagner, C. M. von Weber, R. Kipling, M. T. Lincolnová, S. Freud, František Josef I., Eduard VII., F. Chopin, E. Destinová, J. Neruda, J. Seifert, Johan Strauss, A. Dvořák, V. B. Třebízský, F. Kafka, T. G. Masaryk a mnozí další. Dveře jsou otevřené i nám všem.
Do katastru města spadají také Kladské rašeliny s naučnou stezkou, nebo přírodní rezervace Smraďoch. Necelé tři kilometry od lázní pramení na rašeliništních loukách v nadmořské výšce 790 m řeka Teplá. Do překrásného okolí zdejších lázní k některým z těch přírodních pramenů se vydáme příště.
Radostné a klidné léto.
Petr a Vlaďka
|
