|
Poutní areál Římov
Mariánské poutní místo Římov na Českobudějovicku bývá nazýváno „český Jeruzalém", protože svou předlohu našlo právě tam. Areál zahrnuje Loretánskou kapli, křížovou cestu a kostel sv. Ducha. V dobách největší slávy poutní místo navštěvovalo 40-80 tisíc poutníků ročně. Zmínky o Římovu sahají do roku 1397. Místní tvrz pak v roce 1628 daroval kníže Eggenberg z Českého Krumlova tamním jezuitům. Ti zde vybudovali klášter, a působili zde do roku 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen papežem. Císař Josef II. toto zrušení potvrdil a areál přešel pod správu tzv. náboženského fondu. Od roku 1857 je Římov samostatnou farností a dodnes je významným poutním místem Jižních Čech.
Loretánské kaple vznikaly nejvíce v období baroka. Jedná se o přesnou kopii domku Panny Marie v Nazaretu, kde ji navštívil archanděl Gabriel a zvěstoval jí Boží poselství, že byla vyvolena stát se matkou Božího syna. Domek, nazývaný Svatá chýše (Santa Cassa), byl posléze během křižáckých výprav přenesen z Nazareta do italského města Loretta.
O vznik římovské Loretánské kaple se zasloužil jezuita a lékárník Jan Gurre. V roce 1626 měl při modlitbě vidění, ve kterém se mu zjevila Panna Maria s Ježíšem, a sdělila mu: „Na tomto místě chci mezi svým lidem přebývat." Jan Gurre to pochopil tak, že nechal vybudovat mezi lety 1648-1650 Loretánskou kapli s křížovou cestou. V kapli stojí na oltáři dřevěná polychromovaná soška Panny Marie s Dítětem. Socha pochází ze druhé poloviny 17. století. Pod sochou jsou uloženy ostatky zakladatele Jana Gurreho (+1680).
Kolem byl postaven čtvercový ambit, tj. klenutá chodba otevřená arkádami do dvora. Je zdobený malbami v unikátním raně barokním stylu, zvaném „lidové baroko". Malby zachycují život Panny Marie a mariánská poutní místa v Českých zemích. V roce 1672 byl postaven rotundový kostel sv. Ducha, vyzdobený obrazem Seslání Ducha svatého. Velký kruhový obraz na stropě kostela znázorňuje založení římovského poutního místa.
Římovská křížová cesta vznikla mezi lety 1658 až 1702. Na asi šest kilometrů dlouhé trase nabízí celkem 25 zastavení. Vzdálenosti jednotlivých zastavení vycházejí z jeruzalémské předlohy. Jan Gurre měl k dispozici přesný popis a změřené vzdálenosti mezi zastaveními od bratra, kapucínského mnicha Alexe, který kvůli tomu vykonal pouť do Svaté Země a Jeruzaléma. Kaple a kapličky rozeseté v okolní krajině vypadají velmi malebně. Nejpůsobivější zastavení jsou Olivetská hora či Kalvárie, dále Večeře Páně, či Velký Pilát, doplněné o kamenné a dřevěné sochy v životní velikosti. Součástí je i kopie Kaple Božího hrobu v Jeruzalémě.
Každé cesta, vykročení vpřed z místa, kde se právě nalézáme, nabízí možnost vnitřní proměny, změnu postojů a názorů. Křížová cesta umožňuje setkání s lidským utrpením, kdy si uvědomíme, že každý neseme životem ten svůj kříž. A každé zastavení nám nabízí naději, že naše utrpení může být proměněno k lepšímu. Skrze setkání a sjednocení s tím, co nás přesahuje.
Prázdný Boží hrob pak symbolizuje vítězství nad smrtí. Nabízí naději přesahující smrt. Smrtí život nekončí, a hrob je pouze průchodem k novému (věčnému) životu. Nebo alespoň k novému přístupu k našemu životu, kdy se nám naše trápení mohou náhle zdát menší, snesitelnější. Křížová cesta tak svým způsobem nabízí osvobození, přináší vnitřní klid a pocit štěstí, a naději na lepší zítřky.
U vstupu do římovského areálu nás jako první uvítá obrovská lípa, jejíž stáří se odhaduje na 680 let. Pamatuje tedy i císaře Karla IV. Je také vítězem soutěže „Strom roku 2008", a lidem pomáhá lámat rekordy. V roce 1996 se do jejího kmene vešlo 51 osob a v roce 2007 dokonce 55, včetně primátora Č. Budějovic nebo římovského starosty. Jinak tento milý strom nabízí poutníkům klidné odpočinutí ve stínu své košaté koruny. Když se o něj opřeme a zaposloucháme se do šumění listí nad hlavou, možná nám dojde, že některým těžkostem života se vyhnout nedá, lze je jen přijmout. A také to, že naděje na zlepšení a zázraky je tady v Římově stále živě přítomná.
Uvnitř areálu nás uvítá obraz Zvěstování, s Pannou Marií a archandělem Gabrielem, umístěný vedle vstupu do kaple. Když vcházíme do přítmí Loretánské kaple, můžeme se nám zdát, že prostor kolem nás je vyplněný takřka hmatatelným tichem, nekonečným klidem a mírem. Zvuky zvenčí utichají, čas jako by se zastavil, a my stojíme před Madonou s Dítětem, která na nás laskavě shlíží z oltáře. Můžeme mít pocit, že stejně láskyplně, jako chová v náručí své dítě, objímá i nás, jako své milované děti. A nabízí laskavé a uklidňující spočinutí v její náruči, na jak dlouho budeme potřebovat. Nespěchejme odtud. Jsme zde zváni odložit svá trápení u Matky Boží, svěřit se jí s našimi obavami a starostmi, poprosit o vyléčení nebo pomoc. I když v kapli panuje šero, zázraky stejně bývají očím skryty, odehrávají se za-zrakem...
Ať se vám daří.
Terka
P.S.: Z hlediska energií krajiny je římovský areál z kostela sv. Ducha propojený na vrch Koráb na Šumavě. Tato energetická linie prochází například přes Svatobor u Sušice, nebo hradiště Věnec u Čkyně. O kousek dál Římovem prochází další linie spojující Sedmihoří s kamennou pyramidou v rakouském Waldwiertelu. Povídání o těchto dalších místech najdete třeba zde:
|
