Sádrovcové koule

Tuto mineralogickou, geologickou, historickou i geomantickou zajímavost můžete navštívit, pokud budete mít cestu do středovýchodního Polska. Najdeme ji ve starobylém městečku Wislica, které leží severovýchodně od Krakowa poblíž známých lázní Busko-zdrój.

Wislica je dnes nejmenším městem Polska, žije tady pouhých pět set stálých obyvatel, ale historicky je to velmi významná osada. Obdivovat tu můžeme nádhernou gotickou katedrální baziliku, nejstarší a největší dvoulodní kostel v Polsku. A vedle baziliky stojí historické budovy z 15. století, kde žil Jan Długosz (Johannes Longinus), který je pro Poláky totéž co pro nás kronikář Kosmas. Doslova pod katedrálou můžeme navštívit i muzeum s pozůstatky starších kostelních chrámů s unikátní a nejstarší polskou křtitelnicí ze sádrovce... Wislica vznikla jako ochranné hradiště u brodu přes řeku Nidu. Říční niva Nidy je v celém okolí velmi široká a bývala hodně podmáčená, a proto i neprostupná. Dokonce tady můžeme najít pozůstatky tzv. vnitrozemské delty, což je hydrologický jev, kdy se řeka přirozeně rozděluje do sítě ramen v říčním údolí s neprostupným dnem. Ramena se různě rozdělují a zase spojují a vytváří bludiště říčních ramen s množstvím ostrovů a mokřadů. Takový přírodní ráj už dnes v civilizované zemědělské krajině Polska sice nenajdeme, ale polští ekologové se opět snaží o alespoň částečnou obnovu tohoto unikátního ekologického biotopu, z něhož se zachovaly pouze fragmenty tří ramen toků a množství slepých ramen. Přesto je stále řeka Nida krásnou řekou, z jejíchž meandrů se zatočí hlava každého vodáka. Wislica tedy vznikla v místě, kde se kilometry široká i dlouhá mokřadní niva řeky zužuje do prostupu mezi dvěma vyvýšenými zemními hřbety, po nichž kdysi vedla cesta z  Krakova do Sandomierze. Jde tedy o jedno z mála míst, kde se řeka dala překonat brodem. Město bylo určitě založeno před více než tisíci lety. V té době to bylo pravděpodobně hlavní město kmene Vislanů, kmene, který kdysi obýval tuto oblast Polska a dal jméno nejslavnější polské řece. Po přechodné nadvládě Velké Moravy a Čech byly tyto země v roce 990 knížetem Měškem I. začleněny do Polska.

Kromě středověkého městečka nás čeká ještě starší památka a hlavně geologický i geomantický unikát. Jihovýchodně od dnešního osídlení najdeme výrazné pozůstatky raně středověkého hradiště z konce 10. století. Říká se mu „Hradištní ostrov" a jméno napovídá, že hradiště bylo původně obklopené říčními rameny Nidy. Na hradišti archeologové nalezli tři etapy osídlení a přestaveb fortifikací. Četné nalezené artefakty svědčí o slovanském osídlení minimálně od desátého století a zřejmě hradiště sloužilo i jako kultovní centrum. Tvrz vydržela pravděpodobně až do vpádu Tatarů v roce 1241, kdy ji obránci opustili a nájezdníci ji vypálili. Po této události osídlení na tomto místě skončilo.

Esotericky naladěného návštěvníka na první pohled zaujme podivná skála kulového tvaru přímo u původní vstupní brány do trojúhelníkového hradiště. Skála byla zcela jistě záměrně zakomponována do ochranné hradby, a dá se předpokládat, že nejen jako fyzická překážka. Skála je energeticky aktivní a díky svému oblému vyklenutí koncentruje energii. Navíc svým tvarem připomíná zazděnou bránu a přispívá tak k pocitu (a nejen pocitu) nedobytnosti hradiště. I geologicky je velmi unikátní.  Jde totiž o sádrovcovou skálu tvořenou vrstvami krásných krystalů tohoto minerálu. Krystaly jsou dlouhé a zakřivené jako šavle, ohnuté do mírného oblouku. Krystaly jsou zde tmavé barvy, medové nebo nahnědlé a mají skelný lesk. Celé hradiště je podle geologů postavené na sádrovcové vyvýšenině, ostatně i dnešní město na ní částečně stojí. U cesty z hradiště najdeme i další sádrovcovou kupu, nazvanou Psí hůrka (Psia Górka). Ke jménu se váže i historická pověst z dob královny Jadwigy, kdy zde na popravčím vrchu měl „zdechnout jako pes" kdosi, kdo královnu křivě obvinil z cizoložnictví.

Sádrovec je moc zajímavý, ač poměrně běžný minerál. Jde o síran vápenatý, který krystalizuje minimálně v sedmdesáti tvarech krystalů. V energiích vyniká hlavně v průhledných podobách mariánského skla a selenitu - měsíčního kamene. Ale dobře ho známe i jako tzv. pouštní růže z Maroka, a hlavně jako alabastr - kámen, z kterého vznikla celá řada uměleckých děl dávnověku. Sádrovcové usazeniny v okolí Wislice vznikaly při zániku třetihorního moře a jsou tak mnohonásobně starší než lidská civilizace, která je mnohem později využila. Sádrovcová klenba či snad i koule (kopula gipsowa) u vstupu do hradiště je chráněná jako přírodní památka, ale z rozpadlých částí si lze odvést i pěkný mineralogický suvenýr. Ale pochopitelně hodnotnější :-) jsou nehmotné zážitky a pocity, které můžeme prožít na vrcholku skály. Paměť krajiny se vám otevírá, a protože je zde úzce spojena s lidským sídlem, můžeme snadno nahlédnout do historických obrazů života našich předků. A zda jsou tyhle vhledy skutečné nebo ne? To už nechám na vás...

Jiří Škaloud,  říjen 2025