|
Avalon
Městečko Glastonbury nikdy nebylo nudné a obyčejné. Na místě původní svatyně byl ve středověku postaven jeden z nejstarších a nejbohatších klášterů Británie, Glastonbury Abbey. Právě tady lze najít počátky legendy o Avalonu. Mnichové šířili myšlenku, že zde byl pohřben král Artuš a Ginevra, i když podle archeologů šlo spíše o chytrý marketingový tah k získání financí. V současné době je z kláštera jen romantická ruina, ale avalonská legenda byla tak silná, že se neztratila a žije dál. Součástí kláštera byla, a je i kaple Marie Magdalény, "St Margaret's Chapel and Royal Magdalene", starobylé poutní a léčebné místo. Kaple je zasvěcena svaté Markétě Skotské, avšak areál je spojen s Marií Magdalénou. Postavena byla ve 13. století a do konečné podoby upravena v roce 1444 jako špitál pro chudé a nemocné přicházející do Glastonbury. V současné době je možné v kapli potkat věřící různých vyznání i příznivce meditací. Pro tuto skupinu bývá Marie Magdaléna chápána jako kněžka, představitelka posvátného ženského principu. Velmi působivě je zde zachyceno gesto, které ztvárňuje, tzv. "Sacred Feminine", gesto posvátného ženství. Jednu ruku má položenou na srdci a druhou na podbřišku. Je to symbol spojení srdce a tvořivé ženské síly, duchovní a pozemské roviny. Už jenom vstup do útulné malé předzahrádky všem příchozím zahřeje srdce a ztiší je. Před kaplí je možné si projít malým prstovým labyrintem, který vyzývá k soustředění a ponechání všech myšlenek před branou. V kapli je pak cítit velmi silná ženská energie.
Na legendy je Glastonbury bohaté. Ta, o muži, který sňal tělo Ježíše z kříže a pohřbil ho, říká, že přinesl do Glastonbury Svatý grál a založil první křesťanskou komunitu v Británii. Byl to Josef z Arimatie se svými následovníky. Z Judaje byl nucen uprchnout a první místo, kde se rozhodl zastavit, byl vrcholek Wearyall Hill, kopec unavených poutníků. Josef zde zabodl svoji hůl a z té pak vyrostl hloh, "Glastonbury Thurn". V avalonské tradici je hloh považován za významný strom v posvátné krajině. Ve starých keltských zvycích byl hloh stromem hranice, rostl na mezích, u studánek a na místech, kde se podle pověstí stýkal svět lidí se světem duchů a víl. Odrůda hlohu jednosemenného, která na kopci vyrostla, je velmi zvláštní, kvete dvakrát ročně. Na jaře a před Vánoci. Na jaře kvete právě na keltský svátek Beltine, což podporuje legendu o jeho výjimečnosti. Symbolicky se posílá jedna větvička na vánoční královský stůl. Původní strom byl několikrát poškozen a v současné době roste na stejném místě jeho další mladý potomek. Ke stromu se dříve pořádaly poutě, a i dnes je uctíván drobnými dary. Je chráněn nízkým plotem, aby se ke květům mohlo přivonět, ale aby k němu neměly přístup všudypřítomné ovečky. Na jaře voní hlohem celé městečko, i když většinou se jedná o jiný běžný druh.
Svatý grál, který Josef přivezl, ukryl údajně u pramene "Chalice Well". Jeho načervenalá železitá voda je léčivá a je spojována se sluncem a mužskou aktivní energií. Pramen je obklopen pěknou zahradou, protkanou umělými stružkami a krásnou přírodou. Dominují jí dva tisy, staré posvátné stromy. V duchovní symbolice představují tisy ochranu tohoto místa a bránu mezi světy. Jsou hodně vzrostlé a budí velký respekt. Přesto si většina návštěvníků nenechá tento zážitek ujít.
Pár kroků odtud je "White Spring", Bílý pramen. Barvu mu dává vápenec, kterého obsahuje velké množství. Nad pramenem byl postaven v roce 1872 vodárenský objekt. Postupem času se však změnil na tiché meditační místo, prosvětlené desítkami svíček, které působí velmi mysticky. Je vnímán jako chrám živé vody, jež tu protéká kamennými kanálky a malými nádržemi. Návštěvníci se tu mohou věnovat meditaci, očistě vodou i zpěvu. Jedna z hlavních svatyň tu patří keltské bohyni Brigid, u které hoří věčný plamen. Má tu své místo, je to bohyně léčivých pramenů, ohně, inspirace a zrození. Důležité je tu i zpodobnění Archanděla Michaela, neboť místem prochází Michaelova ley line. White Spring je spojován s měsícem, intuicí, podzemím, ženským principem a očistou. Velmi lákavá je představa, vidět ty dva prameny, červený a bílý, jak se vzájemně propojují. Děje se tak však mimo zraky návštěvníků, pod kopcem Tor.
Glastonbury Tor je nejvýraznější kopec celé oblasti. Také proto byl vždy užíván jako svatyně a později na něm postaven kostel sv. Michala. Ten byl zničen silným zemětřesením roku 1275. Byl obnoven, ale dnes z něj zbyla jen věž. Po obvodu kopce je zřetelných sedm teras, které připomínají labyrint. Moderní duchovní tradice říká, že labyrintem se doputuje do srdce Avalonu. Na vrchol však vedou i přímé cesty.
Jedna z nich vede kolem "Avalon Orchard", komunitního jabloňového sadu. Ten byl založen jako místo, kde se pěstují tradiční odrůdy jabloní a zároveň připomíná starobylé spojení Glastonbury s Avalonem. Kolem kruhu novodobých druidů a bardů vede další přímá cesta. Kruh vymezují stromy jabloní a jeho stálými obyvatelkami jsou dvě vůbec ne plaché vrány, které střeží obřadní prostor v kruhu a také úryvek z básně Artušův odchod: „Na ostrov Avalon,
kde nepadají kroupy, sníh a ani neprší,
kde vítr nikdy prudce nehvízdá,
ale kde se rozkládají neposekané louky,
šťastné a krásné jabloňové sady
a stinná údolí jsou ověnčená mořem květů,
tam se uzdravím ze svého hlubokého zranění."
Jsou tu však i živé bytosti, které jsou spjaty s Avalonem, a to duby Gog a Magog, známé jako „Oaks of Avalon". Kdysi byly součástí dlouhé ceremoniální aleje, která vedla směrem k Glastonbury Tor. Touto alejí procházeli druidové při procesích a rituálech. Většina dubů však byla pokácena v roce 1906 a tyto dva poslední jsou uctívány jako strážci vstupu do Avalonu. Současně i jako mužský a ženský princip krajiny, kdy ten mužský zastupuje Gog a ženský Magog. Některé odhady tvrdí, že stromy jsou staré přes dva tisíce let. Gog byl v roce 2017 poškozen požárem, ale i jeho torzo je velmi majestátní.
Proč Avalon? Avalon je legendární ostrov artušovských legend, obklopený mlhou a vodou. V překladu "Ostrov jablek", (z velšského slova afal, jablko) ostrov ovoce zasvěceného Bohyni. Podle legend keltští králové přijímali od Bohyně "jablka nesmrtelnosti", aby s ní mohli odejít do prostoru uzdravení a obnovy, do Avalonu. Jablko bylo dáváno králi Británie i jako projev posvátného manželství s Bohyní Země. Rozkrojení jablka napříč odhaluje pentagram jádra, Bohyni Podsvětí skrytou uvnitř Matky Země. Avalon ale nepředstavuje jen konkrétní místo, ale archetyp: posvátného ženského prostoru, léčení, smrti a znovuzrození.
Glastonbury nebylo vždy obklopeno pevninou, ale ve starověku se kolem rozprostíraly bažiny a voda. Vyvýšenina s Glastonbury Tor vystupovala z mlh jako ostrov. To velmi podporovalo vidinu Avalonu.
Ale i v současné době je možné tento prostor nazvat ostrovem, a to spirituality a alternativní kultury. Lze tu potkat mnoho lidí v bohémském nebo „hippie" oblečení, ezoterické obchody, pouliční hudebníky. V posledním červnovém týdnu se tu sejde na hudebním festivalu, jednom z největších na světě, až dvě stě tisíc návštěvníků. I festival je poplatný tomuto místu. Propojuje hudbu, alternativní kulturu, ekologii, mystiku a novopohanské i hippies tradice. Jednou za pět let se festival nekoná, dává přírodě prostor, aby se zregenerovala.
Příroda zde vyladila mužské a ženské energie téměř k rovnováze, a ti co přišli krajinu obývat, ji ucítili a s pokorou podporovali a podporují. Tichá a klidná atmosféra, přímo vybízí k zpomalení a vnímání srdcem a duší. Je tu cítit energie míru a svobody. Lze jen doufat, že návštěvníky „infikuje" a ti ji přenesou dál do svých krajů. Iva
|
|
|
