|
"Srí Lanka" na Slovensku (7. 7. - 8. 9. 2024)
Po návratu ze Srí Lanky se naskytla další příležitost delšího meditačního pobytu s mnichem Siddhem, který vedl meditační kurz na Slovensku. Na poslední chvíli se tam uvolnila místa pro mne a pro Ivetu M. Meditační centrum Javorie se nachází ve středním Slovensku nedaleko Zvolena v obci Horný Tisovník.
V docházkové vzdálenosti směrem k Tisovníku se nalézá i chutný minerální pramen nazývaný Tisovnický medokýš. Poprvé jsem tam šla s Ivetou. Předtím mnich sdílel, že mu jednou po příletu ze Srí Lanky připadal tento pramen jako správný „ionťák" v takových vedrech, tak jsme mu pak odtud pravidelně nosily vodu.
Přes den probíhaly individuální rozhovory a večer byl veřejný dhamma talk. Mnich mluvil o tom, jak fungují karmy, a že při zcitlivění mysli se může objevit tzv. pět „překážek" mysli -nívaran. Ruší při meditaci, brání soustředění a dosažení vhledu. Jsou jimi smyslová žádost (místo meditace se raději půjdu najíst nebo si pustím seriál), hněv a odpor, malátnost a ospalost, neklid a výčitky svědomí, a pochybnosti. Zároveň jsou vítány, protože signalizují prohloubení meditačního procesu. Všechny lze jen pozorovat, jak časem odcházejí. Až na malátnost a ospalost, kdy při meditaci jakoby usínáme. Na tu se dá v meditaci tak trochu aktivně „číhat", odkud se objeví příště, což ji časem odradí.
V meditaci se mi opět nastartovaly tělesné formace - takový vnitřní detox. Traumata uložená v těle z minulosti jsou pro mysl zcitlivělou meditací příliš hrubá a tlačí se ven. Opakovala se témata zahrnující velký vztek a smutek, vázané na nehezké příběhy z minulosti. Naštěstí bhante rozpoznal vliv nívaran, a vysvětlil, že stavy hněvu a agrese v sobě má uložené snad každý z nás z minulých zážitků, a někdy „sahají do minulých zrození, až někam ke krokodýlům a dinosaurům". Prvních 14 dnů jsem raději odcházela meditovat s moskytkou do lesa, abych nerušila ostatní. Ovšem odpor k tomu, co probíhalo, to jen posiloval.
Po dvou týdnech jsem vnitřně rezignovala a prohlásila, že už mě to nebaví. Pak mi došlo, že na ně vlastně „Já" vůbec nemusím reagovat, můžou tam sice být, ale můžu je jen pozorovat. A najednou přišla velká úleva. Mnich pak s úsměvem konstatoval, že tohle je cesta ven, přes zanechávání (i toho odporu k tomu). Pak se uvidí, že to nade mnou nemá žádnou moc a že je nemusím následovat. Večer proběhl obřad přijetí útočiště, kterého jsme se s Ivetou zúčastnily. A mně se pak konečně začaly dařit džány, které jsem se sem přijela naučit. Věnuji jim proto zbytek textu a doufám, že to pomůže i někomu dalšímu s jeho vlastní praxí. Pro zájemce přidávám část dhamma talku od mnicha.
Naše mysl umí vymyslet cokoliv, takže když je očekávání ohňostroje, tak ho ukáže. Dá se za těmi meditačními prožitky „běhat", ale k osvobození nevedou. V meditaci jde o kontinuální proces, kdy se mysl začne měnit a přelaďovat. A abychom ten proces mohli popsat, džány označují jednotlivé úseky toho postupného zklidňování. Projevy jsou u každého různé, ale je nezbytné dojít do čtvrté džány, kde jsou vidět i ty nejjemnější mentální jevy a porozumění, aby mohlo dojít k osvobození. Čím déle v nich setrváváme, tím více mysl zůstává přeladěná a citlivější. Pak začnou přicházet porozumění, třeba při čištění zubů. Vyšší nehmotné džány se mohou dít, ale nejsou pro osvobození potřeba.
V první džáně to myslí, probíhá myšlení a dějí se porozumění. Dech je normální, pak se zjemňuje a je povrchní a mysl nemyslí. To už je druhá džána. Je rozpoznatelnější, protože myšlení už je kultivované a rozkoukává se v té jemnosti. Někomu chodí stále obrázky a slova, a vypadá to, že přemýšlí. Klid i citlivost mysli narůstají. Když ustanou nívarany, tak to vypadá nudně beze změny. Ale džány jsou nestabilní, myšlenka nebo zvuk může proces přerušit a pak to třeba celý den nejde, protože si mysl nevezme s sebou tu zvýšenou citlivost, proto se v nich úmyslně prodlévá.
To je jediné místo, kdy v meditaci něco „děláme", a úmyslně přispíváme k tomu, abychom v nich vědomě prodlévali. Když si v první džáně uvědomíme ten klid, přijde úleva jako při uzdravení z nemoci, objeví se nadšení a chuť v tom pokračovat dál a jen ten klid udržujeme. Je pociťováno sukhi (blažená úleva z nepřítomnosti utrpení) a pīti (nadšení). Postupně ubývá nadšení, zůstává sukhi a přichází druhá džána, dech se mění na povrchní, a ustane myšlení. Ale pojímání a vnímání věcí je tam pořád, až do čtvrté džány a výš.
Zklidňování tělesných formací se děje klidně i na těchto úrovních. Nejdřív ustávají formace mluvení a myšlení, posléze formace těla i mentální jevy. Vše jen pozorovat a nechat odejít. Pak tělo začne pomaličku tuhnout. To je třetí džána, vede ke zklidňování tělesných formací. Takže se nebát a nechat je proběhnout. Tělo to táhne směrem nahoru do lehkého záklonu a pomyslně mizí gravitace. Ve čtvrté džáně se zaklání hlava a krk lehce dozadu, otevírá se lehce pusa. Tělo v tom ztuhne jako kámen. Je to podobné posmrtnému ztuhnutí. Tyto jevy jen pozorujeme. Také zažíváme stav upekkhá - vyrovnanost ke všem formacím. Nic jiného mysl neuchopuje, nechodí žádné myšlenky. Vědomí se přitom osvobozuje z těla a může se pak jen myšlenkou vyskytovat ve vyšších džánách.
Meditace má za úkol dostat mysl do jednotlivých úrovní, prodlévat v nich a zvyšovat citlivost mysli. Schopnost vystupovat a vstupovat do džán se dá natrénovat. Pro návrat ze čtvrté stačí malým tlakem srovnat hlavu ze záklonu zpět, a jemně se nadechnout. Tím se vystoupí ze čtvrté do třetí džány, dech se postupně vrací a prohlubuje. Když dáme hlubší nádech, přejdeme do druhé džány. Větší pozornost na nádech a výdech v těle vede do první džány. Pak teprve je dobré otevřít oči.
Kvůli zkušenostem z minulosti mi překvapivě šly hned vyšší nehmotné džány, hmotné jsem bez rozlišování proskakovala. Z výše uvedených důvodů mne mnich učil se vracet a prodlévat v prvních čtyřech. Pro přechod nazpět mezi nehmotnou pátou a hmotnou čtvrtou džánou bylo potřeba navodit tělesnou pozici čtvrté džány - vědomě lehce zaklonit hlavu, projít ztuhnutím těla ve čtvrté a třetí džáně, a pocitem „dosednutí" si do těla, a postupně prohlubovat dýchání směrem k první. Doporučil pročíst súttu s názvem Mahā-Assapura sutta, sbírka Majjhima nikāya, sutta č. 39, s Buddhovým přirovnáním k prodlévání ve džánách.
Návody od mnicha na prodlévání v meditaci byly podobné. V první džáně byly zvuky najednou až bolestivě zesílené, přicházely myšlenky na minulost a budoucnost a tělesné formace. Pro prodlévání v první džáně se vnitřním zrakem mělo procházet tělo a představovat si, jak se od konečků prstů postupně celé tělo jemně prosvěcuje. Ve druhé už žádné myšlenky nechodily a pozornost se soustředila na představu velkého jezera, postupně plněného vodou. Když jsem proskočila moc rychle, mnich jemně upozornil, že to má být opravdu velký jezero a naplnění mi má trvat třeba dvacet minut. Ve třetí džáně se prodlévalo pomocí představy lotusu úplně ponořeného v příjemně chladné vyživující vodě. Doba mezi nádechy se prodlužovala a mysl se lekala a vytrhávala z meditace lapáním po dechu. Nejtěžší bylo zvyknout si na pocit brnění při tuhnutí těla a nemožnost se pohnout. Ve čtvrté džáně byl zpočátku nepohodlný lehký záklon hlavy, pocit, že se nedýchá a sotva rozpoznatelný dech na horním patře pootevřené pusy. Pomáhala představa, že se od konečků prstů celé tělo postupně obaluje bílým plátnem.
Od čtvrté džány dál pak vědomí může prodlévat v nehmotných džánách. Po přechodu do páté džány se hlava sama narovná ze záklonu, tělo už není ztuhlé a dýchá se zase normálně. Vnímají se změny v prostoru kolem nás. Pocitově se rozplyne vjem polštáře pod zadkem, včetně toho zadku, a prostor kolem se najednou zdá být nekonečný. Pátá je totiž džána nekonečného prostoru, šestá je džána nekonečného vědomí, kde je obsaženo vše (jednou z mnoha součástí je i tzv. akáša nebo třeba tzv. pole bhavanga). Lze tu zavnímat i třeba pocit Jednoty se vším kolem. Následuje džána nicoty a džána ani-vnímání-ani-nevnímání. Poslední stupeň je ustání vnímání a pociťování. Přechází se zase postupně, stačí záměr a pomyšlení na danou džánu. Názvy mluví samy za sebe, ale prožitky nejde popsat slovy, je zde nutná vlastní zkušenost.
Iveta se poté další rok vypravila na pár měsíců meditovat na Srí Lanku. Na konci prázdnin přijela i Zina H. Na začátku jsme společně absolvovaly u mnicha obřad přijetí útočiště, pak jsme se moc nepotkávaly, abychom si nerušily praxi. Po návratu do Prahy to Zině postupně „uzrálo" natolik, že tu uzavřela své záležitosti a v lednu 2025 odjela na Srí Lanku natrvalo. V dubnu pak přijala mnišskou róbu a stala se z ní Ctihodná Nikkhámí. V překladu to znamená „ten, který odešel" nebo „ten, který má hotovo a odešel". Na Srí Lance se všechny takové vykonané prospěšné činy komentují uznalým Sádhu sádhu sádhu.
S láskou,
Terka-Nimmala
|
