|
Nejkrásnější kout Valašska
Cyrilka
Zavítáte-li někdy do krajiny pod Beskydami kolem Čeladné či Frýdlantu nad Ostravicí, nenechte si ujít návštěvu známého pramene Cyrilka. Najdeme ho asi pět kilometrů na modré značce vedoucí od nádraží z Kunčic pod Ondřejníkem, případně od známých lázní Beskydského rehabilitačního centra. Tam se podíváme za chvíli. Cestou jako první mineme skvost dřevěné architektury - kostel sv. Prokopa a sv. Barbory. Jde o kostel - imigrant. Původně stával na Podkarpatské Rusi, k nám doputoval až v roce 1931. Zakoupil ho a nechal znovu postavit generální ředitel Vítkovické báňské a hutní společnosti ing. Šebela. O této stavbě platí přesně to, co jsem obšírně popisoval v textech o dřevěných kostelech: Jsou svědky zvláštního přístupu k duchovním stavbám. Ve většině případů bylo dřevo k jejich stavbě použito pouze coby nejdostupnější a nejlevnější materiál, ale tato praktická nutnost byla často doplněna i čímsi jiným. Pochopením, že dřevěná stavba má úplně jinou, teplejší a lidštější energii, než studený a přísný kámen... (Viz zde a zde)
Ve svahu nad kostelem vidíme budovy Beskydského rehabilitačního centra. Původně to byly lázně, které založil v roce 1902 ostravský doktor MUDr. Jan May v zakoupeném hotelu Skalka. Šlo o bohulibý čin. Lázně byly přednostně určeny pro nemocné ostravské dělníky a děti, trpící plicními chorobami ze zakouřeného Ostravska, jak emotivně popisuje František Sokol Tůma: „Plíce mají plny písku, mouru, prachu, ostrých tělísek; rádi by se napili čerstvého vzduchu, rádi by plnými doušky hltali zdravý vzduch, prosycený po dešti a bouři svěžím ozonem... Tito zde, tito horníci, rádi by svá ústa naplno otevřeli, rádi by se opojili čerstvým vzduchem, propláchli, očistili, ozdravěli. - Ano, rádi! Než, zde nelze".
A tak vznikly plicní lázně, a současně i zdejší okrašlovací a turistický spolek, který se významně zasloužil o propagaci i turistický ruch v oblasti. Patřil k němu, a dlouho ho vedl i výše zmíněný Eduard Šebela. Lázně po válkách nezanikly, naopak investovalo se do nových sanatorií i provozů. Vznikla tady nemocnice i s porodnicí... Dnes jsou lázně zpět rehabilitačním centrem pro pacienty s oběhovými, pohybovými a nervovými poruchami. Léčí se tady mimo jiné i zajímavými technikami jako je kryoterapie a léčba tmou. V areálu najdeme i vodní zdroj - Ferdinandovo zřídlo. Je umravněný kohoutkem, ale jeho pověst a nakonec i voda není špatná. Dle popisu:
„V roce 1890 se u místního pramene, který později získal přívlastek Ferdinandův, podle legendy zjevila Panna Maria. Voda z pramene pak napomohla k mnoha uzdravením, což se rychle rozneslo po okolí a lidé začali k tomuto pramenu chodit pro vodu. Jako projev díků za mnohá uzdravení byla zde roku 1893 postavena vedle pramene dřevěná kaplička, která později dostala název kaple nejsvětější Panny Marie."
Kaplička i Panna Marie je stále přítomna, ale pramen skomírá. Vinou malého průtoku a uzavření kohoutem trpí voda sezonně nadlimitním množstvím bakterií a tak jí pije kromě nás jen málokdo. To ovšem neplatí pro náš dnešní hlavní cíl - silný a čistý pramen Cyrilka. Jde pochopitelně i o jeden z hlavních cílů pro rehabilitující pacienty centra. Můžeme tedy pěšky spolu s pacienty, ale dá se k němu dojet i autem z Čeladné, což ocení ti, kteří si jeho skvělou vodu odváží domů v kanystrech. Mezi tisícovkami lesních pramenů v Beskydech si pramen Cyrilka u Čeladné vysloužil velkou lidskou pozornost. V roce 1936 tady Arcibiskupská správa lesů a statků nechala vybudovat zdobnou kapli a pramenník podle projektu ing. Rosky z Kroměříže. Nejedná se tedy o dílo Jurkovičovo, i když stavba i provedení kaple se jeho dřevěným stavbám hodně podobá. I tady můžeme pozorovat dokonalou práci se dřevem, dosvědčující profesionální znalost tesařských a truhlářských technik našich předků. Dokonalá funkčnost je doplněna velkým množstvím zdobných prvků, které dodávají stavbě šat z dřevěných krajek a ozdobných sloupků. Tvary doplňují až křiklavé světlé barvy, které tak kontrastují s černí starého dřeva. Jak jméno naznačuje, kaple je zřejmě od své stavby zasvěcena svatému Cyrilovi a Metodějovi. Mozaiku sv. Cyrila si můžeme prohlédnout přímo nad pramenem. Ale podle pamětníků zde kdysi stávala kaple sv. Anny. Snad i tady se nám ukazuje rozpor katolických a evangelických věr? V každém případě jde o malebné, až kýčovitě přezdobené a barevné dílko. Voda pochopitelně kýčovitá není ani kapku . Přikládají se jí zázračné a léčivé účinky a kvalita přítomných jemněhmotných energií tomu nasvědčuje. Dokonalá rovnováha přírodních zemských sil s vůlí a silou sil duchovních se nabízí každému otevřenému srdci. Nabídka je kompletní a obrovská. Stačí jen pokleknout a nabrat do dlaní i do srdce doplna a dosytnosti. Jak kdo může a unese. Tak vzhůru do „nejkrásnějšího koutu Valašska", jak ho pojmenoval zdejší bard, „valašský slavík", Josef Kalus, o kterém píše Petr Bezruč: Sedmdesát podzimků
na skráň padne
mladistvému staříku
ve vsi ladné:
Žij, valašský slavíku,
na Čeladné.
(Petr Bezruč) Jiří Škaloud
|
