Babí hora

(volně navazuje na článek Slaná voda )

Babí hora leží na hranici mezi Slovenskem a Polskem, cestovat sem můžeme pouze auty či autobusy přes slovenské Námestovo kolem Oravské přehrady, anebo z polského území, kde vede silnice přes horské sedlo „Przełęcz Krowiarki" ve výšce 1010 metrů nad mořem. Odtud je také k vrcholu Babí hory nejsnazší pěší cesta s celkovým převýšením asi sedm set metrů. V Polsku se za vstupy do národních parků platí, ale nejde o velké částky, v případě Babí Hory jde o osm „zlotůvek" za osobu (asi 50Kč).

K výstupu na vrchol můžeme ze sedla Krowiarki využít dvě cesty. Po červené značce vede přímá a trvale stoupající cesta, vedoucí po hřebeni táhlého babiogorského hřbetu přes dílčí vrcholy Sokolica, Kępa a Mały Garb. Druhá cesta je podstatně dobrodružnější a delší. Z Krowiarek jdeme nejprve po modré, která vede víceméně po vrstevnici, až na žlutou, která naopak stoupá k vrcholu tou nejpřímější možnou spádnicí. Jde o cestu nazvanou „Perć Akademików" (Akademicka Perć) a směle se dá zařadit k feratám lehkého typu. Místy se stoupá po přirozených skalních schodištích, místy po žebřících a železných stupech. Cesta je náročná a vyžaduje po poutnících věnovat plnou pozornost sportovnímu výkonu. Pokud se chceme soustředit spíš na krajinu a její energii, je určitě vhodnější cesta po červené.

K prvnímu postupovému cíli na Sokolici (1367 m) se stoupá smrkovým lesem. Chodník je upravený jako schodiště z klád a kamenů a výstup je namáhavý. Po dosažení Sokolice smrkový les rázně končí a dostáváme se do pásma kosodřeviny. Pokud máme štěstí na počasí, nízký porost okamžitě nabídne dechberoucí vyhlídky do okolní krajiny. Na jihu nemůžeme nevidět pás Vysokých Tater, ze západu nakukuje Pilsko a pásmo Oravských a Slezských Beskyd a Žiwieckého Beskidu, na východě dalších polských Beskidů - Wyspowego a Sadeciego. Pohledy k východu i západu nápadně ukazují obrovskou rozlohu Beskyd, tedy Beskidů. V pásu přes 500 kilometrů se táhnou jako obrovský horský oblouk, jako přední val Západních Karpat, v oblouku vyklenutém horotvornými procesy alpinského vrásnění. Ten malý kousek, který známe u nás jako Moravskoslezské Beskydy kolem Lysé hory, je jen malou částí téhož celku. To, že lidé pojmenovali všechna tato pohoří stejně (tedy Beskydy, Beskid), svědčí o znalosti a pochopení oddělení tohoto valu od vnitřních pohoří Karpat, tedy pásma Magur, Fater (Fatridy) a Tater (Tatridy). A současně lidé vnímali spojitost pásma Beskidů do jediného celku. Pásmo se táhne až od rumunské hranice, kde začínají Východní Beskydy, přes Bieszczady (poloniny), Beskid Niski, a další a další až k nám na Moravu - samé Beskydy! To je asi jakoby se všechny kopce a pohoří mezi Jablunkovem a Aší jmenovaly stejně...

Babia gora je nejvyšším vrcholem celého pásma a tak si jistě naši pozornost zaslouží. Vrchol se od Sokolice zdá už být na dosah, ale jak to na horách bývá, ještě se to protáhne. Tak máme prostor si povědět, po čem to vlastně šlapeme. Název Babí hory se dá lehce odvodit od slov baba-žena-čarodějka, ale původ slova „beskyd" je naopak nejasný. Podle etymologického slovníku je to takhle:
" Obecné slovo beskyd snad znamená vrchol hory - buď holý, nebo porostlý jen křovím, klečí. Jméno není germánské, ale asi thráckého eventuálně ilyrského původu (viz albánské „bjeshkë", horská pastvina)".

Jiný je názor, že naopak to je jméno germánského původu a že jeho základ je ve výraze besked, které znamenalo „rozdělení, rozhraní" (je z něho dnešní něm. Bescheid). Podle toho by „beskyd" byla hora na rozhraní, hraniční hora. Tak si račte vybrat...

Geologové mají jasno o něco víc. Beskydy jsou součástí tzv. flyšového pásma, což jsou v podstatě sedimentární horniny z dávných moří (pískovce, slepence, vápence), které horotvorná činnost nahrnula do pásu před jádrovými pohořími ze žul (Tatry). Nejlepší představa je taková, že žulový buldozer před sebou hrne všechny nánosy a usazeniny a kupí je do změti hromad. Při alpinském vrásnění se z původního druhohorního území dlouhého až tři tisíce kilometrů vytvořilo karpatské pásmo pohoří o šířce jen nějakých tři sta kilometrů. Že jde o pásmo geologicky komplikované, je nasnadě. Najdeme tady i řady minerálních pramenů a ložisek ropy i zemního plynu. Svahy Beskidů jsou příkré a svědčí tím o relativním geologickém mládí těchto hor. Kameny na vrcholu Babí hory jsou z pískovce a boří tak naši představu o měkkosti tohoto kamene.  

   
Přes Babí horu prochází nejen lidská hranice, ale i rozvodí mezi povodím Dunaje a tedy Černého moře a Visly, tekoucí do moře Baltského. V tomto případě ale rozvodí geomantickou hranici netvoří. Babí hora převyšuje spolu s Pilskem výrazně své okolí o skoro 300 metrů. Co se týká zemských energií, vede odtud řada energetických propojení, některé až daleko do Čech a snad i dál. Zajímavé je, že přírodní energetické linie v okolí vedou pouze k vrcholkům pásma Beskidů, nikoliv do Tater. Svědčí to o odlišné geomantické úloze a asi i o geologickém vývoji oblouku. Babia gora tvoří skutečně dominantní a důležitý energetický bod, ale není v krajině sama. Nějakých 50 kilometrů na západ má velkou kamarádku, která jí čas od času chodí navštěvovat. Barania Góra (1220 m) je druhá nejvyšší hora ve Slezských Beskydech v Polsku. Pramení zde dvě zdrojnice Visly - Černá a Bílá Visla (Czarna a Biala Wiselka). I ona má svoji čistou auru. A do třetice je tu ještě jedna děvčica. Tentokráte z Gańczorky (909 m), kde pramení řeka Olza (Olše). A tak se rádi na Babí hoře scházejí i astrální bytosti. A chodil sem často a pravidelně v mládí i papež Jan Pavel II. :-).  Také sem vystoupal v srpnu 1912 V. I. Lenin. Ostatně ten vylezl v r. 1913 i na Rysy. Kopcům to nevadí, ani se tím nepyšní, to jen my lidé stoupáme s nadějemi a očekáváním, s výskáním a ohromením, s obavami či pochybnostmi, s nejrůznějšími důvody a sny o překonávání či zdolávání kopců a hor, či s pocity smíření a ohromení nad nezměrnou a lidmi nenapodobitelnou tvůrčí energií přírody a matky Země. Ať už scházíme z vrcholů s pýchou nebo s radostí, s pokorou, se strachem z medvědů či blížící se tmy, s potěšením, euforií či úlevou, vždy za sebou necháváme něco, oč se můžeme od té chvíle vždy znovu a znovu opírat, když ztrácíme pevnou půdu pod nohama. V myšlenkách se na dálku opíráme o to, co trvá z našeho lidského pohledu věčně. Co je trvalé, čisté, čitelné a nezpochybnitelné. Říká se tomu jistota, čistota, vděčnost a ukotvení, důvod a způsob žití v hmotné podobě...

Jiří Škaloud

Petr  a Vlaďka